Asociace lodní třídy Vaurien

Chcete dostávat informace z první ruky? Přihlašte se do naší e-mailové konference!

Pro Vaurenisty nezvyklý jachtařský podnik se v posledním roce tohoto tisíciletí uskutečnil na slovenské Oravě. Jelikož mistrovství světa je letos v exotické, ale daleké Angole, předpokládala se velká účast špičkových závodníků. Startovní listina nakonec nebyla tak dlouhá jak bývá na mistrovstvích světa, ale i 76-ti členné pole plné zvučných jmen z celé Evropy zaručovalo kvalitní jachting.

Útočištěm závodníků byl velký veřejný kemp v blízkosti přístavu oravské lodní dopravy, vyhrazen jen pro závodníky. Slovenští pořadatelé příjemně překvapili tím, že každému týmu dali k dispozici navíc zdarma bungalov se samostatnou sprchou i sociálním zařízením.

Scénář byl jako na mistrovství světa, takže hned první den začínal měřením lodí a plachet. Měření probíhalo ve spolupráci českých a slovenských měřičů v provizorně postavených stanech přímo v  kempu. Český tým neměl na svých trupech výraznější problémy a mohl se připravovat na nedělní cvičnou rozjížďku. Rozjížďka se nakonec startovala za účasti asi jen třetiny závodního pole a počet lodí s přibývajícími koly stále klesal. Postaral se o to silný nárazový vítr přes 12 m/s, ve kterém málo kdo chtěl plýtvat svou energií a šetřil si ji až na hlavní závod.

Večer se již všichni soustředili na zahájení mistrovství. Všechny týmy oblečeny do svých národních dresů byly odvezeny autobusy do nedalekého Tvrdošína, kde se čekalo na zahajovací průvod. Ještě proběhlo pózování pro zvědavé objektivy fotografů a kameramanů, a vše začalo. V čele průvodu, který procházel hlavní třídou až na náměstí, šly mažoretky společně s živou hudbou a vytvářely příjemnou podívanou pro diváky. Hned za nimi šly jednotlivé týmy nesoucí hrdě svoje národní vlajky a s úsměvy na tvářích mávaly okolním přihlížejícím. Na náměstí přivítaly průvod davy zvědavých lidí a začal zahajovací ceremoniál, proslovy funkcionářů, rozhodčích a nechyběla ani slova starosty města, který byl zároveň ředitelem závodu. Úvod byl zakončen vystoupením mažoretek a souborem lidových tanců. Všichni se poté nahrnuli do místního kulturního domu, kde na všechny čekala recepce. Avšak ne ledajaká. Stoly prohýbající se pod samými dobrými pokrmy, které musely uspokojit opravdu i ty náročné jedlíky. K zapíjení byla nabídka více než velkorysá. Od nealka přes alko až po slovenskou specialitu zákys, kolem kterého chodili zahraniční hosté s viditelným respektem. Opravdu super recepci vystřídal taneční program na náměstí, kde se závodníci vlnili v rytmu hudby dlouho do noci.

V pondělí však smích z tváří zmizel a zavládla závodnická nálada. Počasí nebylo nejideálnější, bylo oblačno a chvílemi pršelo. V první rozjížďce potvrdily touhu ukázat se na domácí vodě sourozenci Šaškovi, kteří po bezchybné stoupačce udrželi 4. místo až do cíle. Z Čechů nejlépe dojela Markéta Kozelská na 8. místě, ale zároveň jako první žena, což byla velmi dobrá výchozí pozice pro další boje. Foukal totiž jihovýchodní vítr, což byl směr přímo přes oravské kopce, takže dojezdy na bílou bóji byly trochu loterie. Druhá rozjížďka se jela nonstop za stejného směru i síly větru. V ní se nejvíce dařilo Jakubovi Kozelskému, který zajel solidní 6. místo a po dvou rozjížďkách udržoval kontakt s první desítkou. Svým 14. místem se začal dopředu propracovávat i Radim Hartl.

V noci pršelo, ráno zamračené počasí a vítr do 5 m/s opět z nevhodného směru. Start třetí rozjížďky byl pro mnoho posádek černou záležitostí, hlavně pro Markétu Kozelskou a Martina Janáčka, kteří předčasně startovali, ale i pro Kubu Kozelského, který si vyjel 34. pozici, vlastně škrtačku. Naopak se blýskl perfektním dojezdem Martin Knetig a po nepovedeném předešlém dni dojel 4. a výrazně poskočil dopředu. Vzhledem k tomu, že vítr nebyl stabilní, rozhodli se rozhodčí s dalším startem posečkat až do odpoledních hodin, kdy se vítr opravdu stabilizoval a umožnil další start. Opět se dařilo Martinovi Knetigovi, který dojel na 8. místě, ale také J. Kozelskému a R. Hartlovi na 11. a 12. místě.

Večer si závodníci mohli vychutnat mléčnou party ve stylu jogurtů, sýrů, pomazánek, no prostě všeho co lze z mléka vyrobit.

S přibývajícími dny mistrovství k lítosti všech ubývalo větru. Na start 5. Rozjížďky jsme sice vyjeli, po dojezdu na start přestalo úplně foukat. Čekalo se tedy na vodě, ale když jeden z členů rozhodčích na prámu vytáhl udici a začal chytat ryby, bylo vidět, že u nich zavládla pohoda. Asi po dvou hodinách se startovalo za slabšího větru do 5 m/s opět směru přes kopečky. Vzestupnou tendenci potvrzoval Radim Hartl na 5. místě, ale i Martin Knetig stále udržoval dojezdy do první desítky. Markéta Kozelská si i po 5. rozjížďce udržovala medailovou pozici, sice ne již zlatou, o kterou přišla diskvalifikací při třetím startu, ale stříbrnou měla pevně v rukou. V pozdním odpoledni chtěli rozhodčí ještě stihnou šestý start, protože však vítr pozvolna utichal, byl odložen na další den.

Po noční vydatné bouřce se ráno objevila úplně modrá obloha se sluncem, ale slabým větrem. Tentokráte se čekalo na břehu a až po obědě se vyjelo na vodu. Umístění do první desítky a pozici nejlepšího Čecha si šestou rozjížďkou upevnil Radim Hartl. Jak se později ukázalo dostal se do ?top ten ? jako jediný. Jakubovi Kozelskému chybělo pět bodů a Martin Knetig si to pokazil 42. místem v šesté rozjížďce. Důležité však bylo , že Markéta Kozelská uhájila stříbrnou medaili mezi ženami. Ve čtvrtek večer byla v plánu poslední party s večeří. Také slibovaná tombola vypukla a stala se téměř českou záležitostí, protože z prvních pěti cen si odnesli výhru tři naše posádky. Největší aplaus si vysloužil Radim Hartl s kosatníkem, nejen že byli nejlepší českou posádkou, ale také si odnesli první cenu z tomboly, což byl barevný televizor.

Na pátek zůstal jen závěrečný ceremoniál, protože vítr si již hladiny Oravské přehrady nevšímal. Jachtařsky ovládli mistrovství Španělé a Holanďané, mezi které se probojoval do první desítky jen Radim Hartl. Vždy velcí favorité, Italové, zůstali tentokráte hodně ve stínu, například několikanásobný mistr světa Marco Faccenda skončil až na 66. místě.

Závod byl uspořádán na úrovni mistrovství světa, což znamená na velmi dobré, a bylo vidět, že organizátoři si dali opravdu záležet.

Výsledky:
1. ESP F. J. Serrano – Rosa Foruria
2. NED Jorn Pruntel – Foort. De Vries j.
3. ESP J. Barrionuevo – Fred. Galvez
8. CZE Radim Hartl – Martin Gončar
13. CZE Jakub Kozelský – Martin Čagan
16. CZE Martin Knetig – Ivo Mayerberg
18. CZE Markéta Kozelská – Tereza Jakešová
35. CZE Martin Janáček – Šárka Sobotková
43. CZE Hana Svozilová – Marcela Svozilová
50. CZE Ladislav Smutný – Jan Gončar
54. CZE Markéta Sekaninová – Kateřina Weignerová
73. CZE Pavla Křížová – Marie Poborská
76. CZE Vojtěch Elman – Vladimír John

Mistrovství ČR Vaurien
3.- 6. 7. 1999, Lipno

Abnormálně teplé letní počasí čekalo jachtaře třídy Vaurien na posledním mistrovství republiky v tomto tisíciletí. Závodní pole tvořilo 49 posádek, z toho pět německých, jedna švýcarská a dvě slovenské. Účast byla tedy téměř shodná jako vloni a stejně jako vloni společně s Vaurieny jeli mistrovství Piráti a navíc ještě Firebally.

Počasí bylo sice nádherné, ale nefoukalo podle představ rozhodčích ani závodníků. Start první rozjížďky byl až odpoledne za slabšího větru, ve které zpočátku vedl Kuba Kozelský, ale ve druhém kole ho předjel rychlejší Radim Hartl a v rozjížďce bez větších problémů vyhrál. Pak opět přestalo foukat a pro první den to bylo vše. Druhý den mistrovství jsme se místo závodění věnovali koupání a slunění, protože nefoukalo. Slunečné počasí zasáhlo prakticky celé mistrovství, ale třetí den už konečně s větrem. Byly odstartovány dvě rozjížďky, kde si v první rozjížďce Hartl s Kozelským vyměnili pozice z  prvního dne. Ale v druhé jízdě potvrdil své kvality jeden z Německých favoritů Hostemkamp a rozjížďku vyhrál.

Boj o medaile pokračoval, nikdo neměl nic jisté, a tak o pořadí měl rozhodnout poslední den závodu. Vzhledem k tomu, že vítr začal foukat později, stihla se odjet již jen jedna rozjížďka, ve které nebylo o překvapení nouze. Nejprve se o možnost zasáhnout do posledního souboje o první místo připravil Kuba Kozelský předčasným startem. Tím ulehčil práci Radimovi Hartlovi , který kontroloval druhou pozici a měl tedy k titulu nejblíže. Jenomže, co se nestalo. Na poslední zaďák se však na druhé místo probojoval Martin Knetig a odsunul tak Radima Hartla s Martinem Gončarem na celkově druhé místo za Jakuba Kozelského s Martinem Čaganem, kteří měli i na břehu při sledovaní dojezdu do cíle opravdu hodně jachtařského štěstí. V záplavě různých bojů si nakonec pro vítězství v poslední rozjížďce dojel opět Němec Hostemkamp a obsadil mezinárodně bronzovou pozici.

Kozelský ? Čagan CZE
Hartl ? Gončar CZE
Hostemkamp – Suessmann GER

Modrá stuha Lipna
7.7.1999

Každoroční Modrá stuha se letos vrátila do své staré trati od hráze. Ráno ke klubu připlul remorkér, který odtáhnul lodě přes celé jezero na start. Někteří však zvolili dopravu své lodi po svém. Počasí bylo střídavě oblačné, čemuž odpovídal i vítr. Vítr se také jako obvykle měnil i s polohou na trati. Ve Vaurienech zvítězila posádka Janáček, Sobotková. Startovné bylo dobrovolné a výtěžek byl věnován dětskému centru Arpida v Českých Budějovicích. Tímto dnem však na Lipně skončilo letní počasí a přišlo to, co zde nemůže chybět, a to déšť a zima.

Na další den tohoto týdne byl naplánováno Mistrovství ČR team racing Vaurien, které se však pro nevhodný vítr pro tento druh jachtingu nekonal. Proto měli závodníci volný den.

Závěr lipenského týdne patřil pohárovému závodu O krále Šumavy. Hned od prvního dne pršelo a bylo nevlídno. Startovalo se podle vypsaní hned dopoledne, kde se sešlo 38 Vaurienů společně s  Firebally.

Díky slušnému větu o síle do 10 m/s, měli rozjížďky od samotného začátku rychlý průběh. Na špici závodního pole se střídaly známá jména. Ve třech odjetých rozjížďkách si první místa rozdělili Jakub Kozelský, Radim Hartl a Markéta Kozelská. Celkem náročný deštivý den se zakončil jachtařskými debatami se sponzorskou večeří v loděnici upravené pro společenské účely.

Pro příznivý vítr, ale také pro nepříznivé počasí se rozhodlo odjet pohár jen ve dvou dnech. V sobotu se jely tedy zbylé tři rozjížďky. Dařilo se opět brněnským posádkám, kteří mezi sebe dělili vyhrané rozjížďky. Kuba Kozelský opět zakončil poslední vystoupení v závodě předčasným startem, nicméně na celkovém pořadí to již nemělo vliv. Lipenský pohár tedy skončil o den dříve, ale většina závodníků setrvala na Lipně v klidné pohodě až do neděle.

1. Kozelský – Čagan YC Brno
2. Knetig ? Mayerberg YC Brno
3. Hartl ? Gončar LS Brno

Díky německým svátkům se odjelo mistrovství v netradičním červnovém termínu . Také místo konání regaty bylo neobvyklé, startovalo se totiž na území bývalého východního Německa na jezeře Arendsee.

Přijelo 32 Vaurienů z toho dvě české posádky Martin Janáček, Šárka Sobotková a Jakub Kozelský, Martin Čagan. V podmínkách, které probíhaly, silný vítr měnící často svůj směr, se nám dařilo. Martin se Šárkou hned od první rozjížďky útočili na první místo, které i v dalších rozjížďkách svými vyrovnanými výkony udrželi. Jakub s Martinem si po nepovedeném začátku spravili psychiku třemi vyhranými rozjížďkami a zařadili se tak celkově na druhé místo. Jasně jsme předvedli svoje zkušenosti s těžkými podmínkami a zejména na spinakrové kurzy byli lepší a rychlejší. Ze šesti rozjížděk jsme Němcům dovolili vyhrát jen dvě.

CZE M. Janáček ? Š. Sobotková
CZE J. Kozelský ? M. Čagan
GER F. Tröger ? J. Vehring

Po dlouhodobém zaběhnutém seriálu pohárových závodů přišla na řadu změna. Vyjeli jsme na vzdálené Nechranice s představou dobrého jachtingu na velké vodě, ale také podpořit mladé juniory. Zároveň s námi jeli Firebally a Evropy.

Představa dobrého jachtingu se však nestala skutečností. Sobota začala se šedými mraky na obloze, ze kterých posléze začalo jemně pršet. Ale co hlavně chybělo byl vítr.Až odpoledne se obloha trochu protrhla a začalo foukat. Odjeli se tři rozjížďky na oddělené trati od Fireballů, ve kterých o první pozice bojovala brněnská špička Radim,Kuba,Laďa,Knedlis a Markéta.

Večer jsme se sešli na sponzorské večeři, ale společenský večer se díky roztahanosti závodníků po velkém kempu nekonal.

Neděle na rozdíl od soboty byla slunečná, ale vůbec nefoukací. Jediné co se dalo dělat bylo hrát ufobal, balit lodě a odjet domů.

Na první pohárový boj jsme se vydali na Rozkoš. Letos netradičně se nekonal na Brněnské přehradě, nýbrž na východě Čech. Tamní klub, nás překvapil svým novým sociálním zázemím, ale také zateplením baru U Terezky, kde jak známo, se vždycky všichni sejdeme. Na již očekávaný závod se společně s 26 Firebaly a 16 Evropami sjelo i 25 VAURIENů, kterým však chyběli někteří členové špičky.

V sobotu nás probudil tradiční místní rozhlas, že by bylo dobré podat přihlášku. Počasí nebylo nic moc, ale foukalo, takže start v 10 hodin byl dodržen. Vítr střední síly udával tempo prvních dvou rozjížděk, kdy se nejprve v první kole první rozjížďky na čele objevil KUBA s Makem, ale jak se ukázalo vedení netrvalo dlouho. Na druhé stoupačce se před ně dostali MARTIN se Šárkou, ale i jejich vedení odešlo stejně jak přišlo. Ze zadu se totiž na zaďák chladnokrevně přiřítil LADÍK s Honzou a ukázal všem jak se věci mají a dojel si pro první místo. Ve druhé rozjížďce začala nekompromisně úřadovat posádka MARKÉTA s Terezkou, kdy se u nich potvrdilo známé jachtařské přísloví 😕 KDO VEČER MAŽE, TEN VE DNE JEDE?, protože od této chvíle neponechali nic náhodě.

Po pauze na oběd vítr zvýšil tempo. MARKÉTA s Terkou se rozhodli, že ostatním budou ukazovat jen zadní část své lodě a další dvě rozjížďky nonstop vyhrály. Naopak u MARŤASE se Šárkou se potvrdilo pravidlo :?KDO VEČER PŘEMAŽE, TEN VE DNE NEJEDE?, protože dvakrát přišli o druhé místo těsně před cílem.

Po vydařeném jachtařském dni jsme se vrhli na večeři a někteří na sledování prvního finálového utkání na právě probíhajícím mistrovství světa v ledním hokeji. Po vítězství našich bylo co oslavovat a na baru zavládla pohoda.

V neděli byla naplánována už jen jedna rozjížďka, ve které ze začátku moc nefoukalo, ale v průběhu první stoupačky se opět slušně rozdunělo. Na předních místech bojovala trojice Markéta,Martin a Laďa a na jejich záda dotírali Chalupníci. První místo nakonec uhájil Laďa s Honzou.

Letošní první jarní pohár na Rozkoši byl velmi vydařený jak po stránce jachtařské, tak i společenské.

M. Kozelská ?T. Jakešová
L. Smutný ? H. Gončar
J. Kozelský – M. Čagan

Začalo jaro a tedy i sezóna. Čas, kdy všichni Vaurenisti se už nemohou dočkat toho, kdy opět osedlají své nosorožce a vyjedou vstříc novým vlnám. Po zimě jsme však vyšlí ze cviku a ti, co se celou zimu váleli u televize i z  formy (určitě nikdo). Proto asociace třídy Vaurien pořádala již tradiční soustředění v Litoměřicích, v lokalitě, kde Vaurien podporují mladí jachtaři.

Z Brna se vydalo na pětidenní soustředění poměrně hodně známých lidí, nicméně jen tři posádky byly schopné treningu. Domácí představili šest vesměs známých juniorských posádek, takže počet trénujících posádek zůstal na čísle devět.

Na rozdíl od minulého roku bylo více trenérů, což umožnilo rozdělit posádky do dvou družstev na zkušenější a na začátečníky. Trenérský tým tvořila trojice zkušených závodníků, sourozenci Kozelští a Martin Janáček. Povětrnostní podmínky během soustředění byly ideální, vystřídaly se všechny síly větru od malých pofuků až po slušných 10 m/s, které umožňovaly pestrost treningu. Trenéři kladli důraz na techniku. Trénovala se postupně jízda proti větru, zvláště technika obratů, správné obeplouvání bójek, stání na startovní čáře, samotné starty, jízda na zadní kursy, veškerá problematika se spinakrem, a na řadu přišly i samotné rozjížďky. Průběh treningu se samozřejmě zaznamenával na videokameru..Vše se tedy shrnulo večer při videu, kde se probírali a vytýkali chyby, mimo to se probírala i potřebná taktika.

Zkušenějšímu týmu nadělalo nejvíce problémů stání na startu a samotné starty. Zejména v silnějším větru měli kormidelníci plné ruce práce udržet loď na startovní čáře. Také odhadnout správný okamžik pro rozjetí lodě bylo pro posádky tvrdým oříškem.

Družstvo méně zkušených juniorů začínalo od samotného počátku. Od správného zasednutí lodě, dobrých návyků kormidelníka i kosatníka, přes nejtěžší obraty, jízdu se spinakrem až po treningové rozjížďky. Nikdo nebyl úplný začátečník, takže se posádky zlepšovaly den od dne.

Soustředění bylo zpestřeno zábavnými hrami a soutěžemi a každý den po dokončení teorie i společenským večerem. Nechyběl ani výlet do okolí s projížďkou po Labi. Ubytování i stravování bylo zajištěno místním klubem YC Píšťany, což přispělo k pohodovému průběhu soustředění. Podle proběhlé ankety mezi účastníky byl pětidenní trening hodnocen jako úspěšný a jistě mladým jachtařům přinesl něco nového do jejich zatím malého seznamu jachtařských zkušeností.

Mak Čagan

Závěrečný závod sezóny jachtařů na Brněnské přegradě Poslední vítr ve třídě Vaurien vyhrála posádka Lodních sportů Janáček-Sobotková před oddílovými kolegy Hartlem s Gončárem a dvojicí Kozelský-Čagan (Yachtclub Brno).

Ve dnech 10. – 14. srpna se na britském ostrově Isle of Wight uskutečnil závod pro mladé jachtaře Cowes Inter-Nations Youth Week. Byl to vůbec první ročník závodu pro jachtaře z celého světa ve věku od 17 do 24 let. Závodilo se na plachetnicích, které byly zapůjčeny od pořadatelů, v lodních třídách Etchells, Hunter 707 a Sonar (kýlové plachetnice pro tří až čtyřčlenné posádky, o délce od 7 do 9,3 m). Dohromady se zúčastnilo 27 čtyřčlenných týmů z 10 zemí světa. Mezi mladými jachtaři nechyběla ani sesterská dvojice Jessy a Sally Cuthberth, které jsou velkými kandidátkami na olympijské hry ve třídě 470, dánský jachtař Lars Larsen a také výborný anglický jachtař a pozdější absolutní vítěz tohoto závodu Pom Green, kterého již naše reprezentace potkala na Mistrovství světa v Team Racingu ve West Kirby, Anglie. Barvy České republiky hájila posádka ve složení Jakub Kozelský (kapitán), Martin Janáček, Markéta Kozelská, Petr Novák, kteří reprezentovali asociaci Vaurien ČR.

Celý závod byl rozdělen do tří částí ? první tři dny proběhlo 6 rozjížděk v základních skupinách, čtvrtý den další 3 rozjížďky jako kvalifikace do skupin pro závěrečný navigační závod, který se uskutečnil pátý den. V den příjezdu, v neděli, proběhlo krátké seznámení a rozlosování do tří základních skupin po 9 týmech. Týmy v těchto skupinách potom závodily zvlášť, každý den na jiné lodní třídě. Náš tým byl vylosován do skupiny A. Každý den se jely dvě rozjížďky, jimž předcházela cvičná rozjížďka. Během ní byla jediná možnost seznámit se pokaždé s jinou lodí. Nám vyšla nejlépe jízda na Sonarech, kdy jsme v naší skupině dokázali být v jedné rozjížďce druzí a v další jsme zvítězili a porazili i pozdějšího vítěze celého závodu. Nejhůře jsme dopadli na jachtě Hunter 707, kdy jsme si vylosovali velmi špatnou loď.

Podle výsledků prvních tří dnů (dohromady všech 27 týmů) byly sestaveny zlatá, stříbrná a bronzová skupina jako kvalifikace na závěrečný navigační závod. Z průběžného 11. místa jsme se dostali do skupiny stříbrné. Bohužel, k naší velké smůle, jsme si opět vylosovali naši nešťasnou jachtu č. 3. Tři rozjížďky čtvrtého dne jsme doslova protrpěli. S tímto handicapem, i přes dobré starty, jsme se dokázali vždy ?propracovat? na zadní místa v naší skupině. Večer jsme se o tomto problému zmínili pořadateli a zjistili jsme, že už si na tuto loď stěžovalo více týmů. Hned následující den, brzo ráno, byla loď vytažena z vody a byly odstraněny velké nánosy nečistot a řas ze dna. Bohužel, pro nás již pozdě.

Celou noc jsme sbírali psychické síly na vyvrcholení celého závodu ? navigační závod. Závodní pole bylo podle dosažených výsledků opět rozděleno zlatou, stříbrnou a bronzovou skupinu. Navíc byla vyčleněna nejlepší skupina, která jela samostatně – match racing. Ostatní skupiny jely navigační závod. Naše stříbrná skupina jela na lodní třídě Hunter 707.

Před startem byly na startovní lodi vyvěšeny čísla pevných bójek, které tvořily trať závodu. Všechny lodní třídy měly společný start. Odstartovali jsme dobře a celý závod jsme se drželi na druhém až třetím místě. Na konci této dlouhé rozjížďky, těsně před cílem, se nám díky výtečnému vedení lodě našeho kormidelníka Jakuba podařilo probojovat na první místo. I přes drobné problémy s orientací před cílem jsme toto umístění udrželi. Tento krásný závěr celého týdne nám dal zapomenout na problémy s jachtou č. 3, i na obrovskou únavu, která byla den ode dne větší.

Závěrečný ceremoniál a předávání cen proběhlo v luxusním aristokratickém klubu Royal Squadron Yacht Club. Vystoupení našeho týmu ? Czech Vaurien Association ? nakonec dopadlo důstojně: 1. místo ve stříbrné skupině, 4. místo v celkovém pořadí zámořských týmů, 4. místo v lodní třídě Etchells a 4. místo ve specielním závodu, ve kterém naše lodě kormidlovali členové britského parlamentu.

Text: Markéta Kozelská

Dějištěm letošního 37. Mistrovství světa bylo německé městečko Radolfzell na Bodamském jezeře. Místo ve středu Evropy zaručovalo hojnou účast, což potvrdilo 111 posádek ze 13 zemí světa. Z České republiky se nominovalo 8 posádek, v zastoupení 3 mužské, 3 ženské a 2 juniorské.

První dva dny probíhalo tradiční měření lodí a plachet, kdy většina závodníků kytuje, brousí, stříhá, šije a vůbec dělá věci, které se závoděním nemají nic společného. České posádky, až na drobné detaily, prošly bez velkých problémů, a tak se mohly věnovat tréninku a přípravám na zahájení MS. Otevírací ceremoniál proběhl nedaleko jachtklubu v místním přístavu, za účasti předsedy německého jachtařského svazu, starosty města a prezidenta mezinárodní asociace Vaurien. Součástí zahájení byla také plavba na výletním parníku a nechybělo ani šampaňské.

Povětrnostní předpovědi prognostiků se stoprocentně vyplnily, a tak jsme první den závodu strávili na břehu ? nefoukalo. Druhý den jsme vyjeli na vodu, ale moc jsme si neužili. Odstartovali jsme sice první rozjížďku za slabého větru, kde posádky Kozelský-Čagan a Janáček-Sobotková byly do 10. místa, ale rozjížďka byla po změně větru přerušena. Trochu zklamání, ale brali jsme to sportovně. Potom se vítr zvedl a dal možnost startu další rozjížďky, ve které posádka Hartl-Gončár plachtila na spinakrový kurz na druhém místě. Ale co se nestalo ? úplná změna směru větru (asi o 180 stupňů), a tak opět přerušení. Vítr se ustálil až v odpoledních hodinách, kdy se uskutečnil pokus odstartovat další rozjížďku o síle větru 1 ? 2 m/s. Rozjížďka se nakonec dojela díky zkrácení o jedno kolo. Nejlépe dojela posádka Kozelský-Čagan a Hartl-Gončár na solidních 12. a 16. místech. Předpověď se potvrdila a tak jsme třetí den, původně odpočinkový, strávili na jezeře, které svými větrnými změnami bylo více než srovnatelné s našimi vodami. Odstartovali jsme dvě rozjížďky, ve kterých nám podmínky hodně vyhovovaly, což se projevilo i v umístění, kde nejlepší české lodě jezdily na 2. až 10. místě. Škoda jen, že se žádná z nich nedojela.

Ani čtvrtý den mistrovství nepřinesl nic převratného. Ráno po vyjetí na vodu nás už nepřekvapila zrušená rozjížďka, kdy přišel vítr o síle až 4 m/s úplně z jiného směru. Vítr se ustálil a schylovalo se snad i k trochu kvalitnějšímu zápolení. Podmínky podobné větrům u nás, což nám přálo. V 1. rozjížďce tohoto dne si spravila náladu posádka Kozelský-Čagan, kdy na první raumové bóji točili 3. Dařilo se i dalším českým posádkám, ale i Slovákům, kteří poprvé sestavili již kvalitnější tým než na MS v minulých letech. Našim se nakonec podařilo uhájit 4. místo a dále ostatním 13. a 16. místo. Další rozjížďka se startovala non-stop, ale za již slabšího větru. V této rozjížďce se již českým barvám nedařilo tolik, nejlepší umístění bylo 19. Mistrovství vrcholilo svým nezapomenutelným pátým dnem. Tento památný den zůstane dlouho leckomu v paměti. Ráno budíček v 5,30 hod. V 6,00 hod. výjezd na vodu za pomocí motorových člunů. V 7,00 hod. start na ranní bríze, která trvala pouhých 30 minut. Vzhledem k opakovaným startům byl tento zbyteček větru prostartován. Potom následovala pěkná flauta, další přerušená rozjížďka a příjemná 6 hodinová párty uprostřed Bodamského jezera. Sluneční paprsky vypalovaly o sto šest, proto byla obrovská spotřeba tekutin a bylo nutné časté koupání. V poledne nám organizátoři rozdistribuovali oběd a chlazené nápoje. Po poledni proběhly dva starty, kde na černou vlajku odjelo na břeh téměř 40 lodí. Odpoledne začal foukat vítr o rychlosti 1 m/s, za kterého se odjela 4. rozjížďka. Nejvíce se dařilo posádce Kozelský-Čagan, kteří svým obvyklým způsobem start-cíl dotáhli tuto rozjížďku do vítězného konce. Loď se pohybovala opravdu centimetr po centimetru a zejména spinakrové kurzy byly za ostrého slunce psychicky vyčerpávající. Rozhořčení závodníci, zejména Italové a Španělé, diskvalifikovaní pro předčasné starty, si nenechali nic líbit a podali protest na závodní komisi pro neregulérní podmínky při startu. K údivu všech jury vyhověla a tak naše nejlepší posádka klesla z druhého neoficielního místa na místo čtvrté.

V předposlední den mistrovství se závodní komise ještě pokusila odstartovat rozjížďku, ale pro nedostatek větru ji přerušila. Od tohoto okamžiku jsme již na vodu nevyjeli. Holandský tým za podpory českého stačil ještě podat protest na rozhodnutí jury z předešlého dne (podložený video záznamem startu), ale neúspěšně. Ale i tak 4. místo Jakuba Kozelského a Martina Čagana je zatím nejúspěšnější umístění české posádky v absolutním pořadí na MS Vaurien. Také 15. místo Radima Hartla a Martina Gončára je velkým úspěchem.

Závěrem nutno říci, že letošní MS bylo extrémně vyčerpávající jak fyzicky, tak i psychycky. Dokladem toho mohou být statistické údaje, jako například 20 startů, všechny s minutovým pravidlem, 7 přerušených rozjížděk a nespočet hodin strávených na vodě. Myslím, že to bylo obrovská zkušenost a velká zkouška nervů pro všechny účastníky.

Výsledky:
1. Faccenda ? Cerri (ITA)
2. Neri ? Richard (ITA)
3. Zampacavallo ? Filipone (ITA)
4. Kozelský ? Čagan (CZE)
5. Bertolani ? Vannucc (ITA)
?
15. Hartl ? Gončár
40. Janáček – Sobotková
84. Svozilová ? Svozilová
91. Kubásková ? Nováková
94. Koutná ? Kubišová
96. Sekaninová ? Weignerová
100. Zezula – Keprda

Text: Martin Čagan