Po loňském jarním zrušeném závodě z důvodu velkého deště se letos málem scénář opakoval. Přes neděli a pondělí napršelo tak, že bychom se na jachťák o víkendu nedostali. Naštěstí předseda oddílu bratr Vlastik Kohn zajistil techniku a materiál a celé dva dny koordinoval úpravu příjezdové cesty. Za to mu patří veliký dík.
Teď už k závodům. Některé posádky, zejména ty ze vzdálenějších krajin, přijely již v pátek večer a přespaly ve svých stanech, či nepohrdly místní „blechárnou“ a dalšími pokoji. My ostatní jsme dorazili většinou až v sobotu ráno. Po podání přihlášek a nástupu se čekalo na vítr. Odklad se ani nedával – je takový zvyk, že jsme stejně všichni na jednom místě, a tak jak rozhodčí zavelí, všichni vyjedou na vodu.
Tak se vyjelo – všech osm Vaurienů a pět Opťáků. Chvíli se čekalo na stabilnější vítr, ale vzhledem k nepříznivé předpovědi se první rozjížďka pustila do toho, co příroda právě nadělila. Málem bych zapomněla na první koupačku po třech letech bratrů Vaculových ještě před startem. Vítr byl po celý den jako na houpačce – chvíli foukal z jedné strany, chvíli se stočil o 90° no a dost často ustával. Před třetí sobotní rozjížďkou nastala „houpačka“, která travala asi hodinu a půl. Rozhodčí byli nuceni trať přestavět, tak se většina času pročekala. Poryvy byly silné a krátké, proto jsme se opravdu cítili jako na houpačce. Po startu třetí rozjížďky jsme všichni vyrazili. Na bílé bojce byli mezi námi opravdu minimální rozdíly, a tak se některé posádky rozhodly riskovat spinakr. Nám a bratrům Vaculovým se to nevyplatilo a po halze ve stejném poryvu jsme skončili ve vodě. Naše posádka lehla naštěstí jen na bok a po chvíli jsme loďku obrátili zpět (ale těžší asi o 200 kilo). To kluci Vaculovi (již podruhé) si dali eskymáka se stěžněm v blátě a potýkali se s problémem ještě asi 10 minut, než se jim povedla loďka převrátit zpátky.
Taky Broňa Mlčoch si zřejmě nechtěl nechat ujít koupačku a ve druhém kole také píchl stěžeň do dna. Rozjížďka sedla přeživším těžším posádkám Honza-Vašek a Formánkovic manželům. Za ustávajícího větru se odjela ještě jedna zkrácená rozjížďka.
Po příjezdu na břeh nás čekal tradiční závodnický guláš a posezení.
Na neděli zbývaly už jen dvě rozjížďky, které se odjely za větru – nevětru. Každopádně až na jednu vyjímku se vždy vyplatila pravá strana kolem bagru. Poslední rozjížďka byla rozhodující pro rozdělení 2.-4. místa. Kdekdo by zřejmě odepsal bratry Vaculovy hned po startu, ale díky zvolení správné strany na stoupačku a samozřejmě dosti štěstí na vítr se vytáhli za nás na druhé místo, které vybojovali i v celkovém pořadí. Celkové třetí místo si zaslouženě odvezli do Brna manželé Formánkovi.
Tak, vypadá to, že všichni byli spokojení a „odpočinutí“ od každodenní práce.
Hanka Ottová
