Lenka Prokopová, 16.8.2010
O uplynulém víkendu, tedy 14. – 15. srpna, se konal zcela tradiční závod Modrá stuha Plumlova (Blue Stiff of Plumlov :o) na zcela netradičním místě – na Moravičnanském jezeru nedaleko Mohelnice. Holt prostě na Plumlově NENÍ VODA.
Moravičanské jezero jsou vlastně dvě menší jezera spojená vodním „tunelem“, který si měli závodníci během víkendu možnost prohlédnout i velmi velmi zblízka.
Místní jachtklub je sice oproti tomu Plumlovskému poměrně prostý co do vybavení (2 kouzelné budky v koutě areálu, cisterna s pitnou vodou a jedna bouda s krytým posezením), ale o to vřeleji nás přivítal ve svých prostorách a pohostil. Bufet i jeho obsluha byli fakt skvělí – velký dík. Tak skvělí, že z pátečního večírku si toho mnozí nemnoho pamatují (a někteří si zase pamatují i něco, co by si možná až tak pamatovat nepotřebovali ;o)
V sobotu ráno se nás sešlo při podávání přihlášek: 20 E, 5 Vau, 2 Laser 4.7, 3 Laser Radiál a 7 Q (na startovní listině jich však bylo 8, protože se jim tam nějak zatoulal i Marra – asi ho s jeho výškou považovali taky za Kvéčko :o).
V sobotu nad ránem se nad jachťákem rozpoutalo bouřkové peklo, ale sluníčko vyšlo už na šmolkově modrou oblohu a tak to zůstalo po celý den. Předpověď větru byla 3 m/s na sobotu a 6 m/s na neděli a docela vyšla – v nárazech to bylo i o malinko víc. Sobotní start byl stanoven na 12:30 a v zásadě byl dodržen. Vorcky stihly do obědové odpolední pauzy 4 pěkné půlhodinové rozjížďky s poměrně stabilním pořadím. Po obědě pak ještě jednu klasickou a pak jednu dálkovou (tam nám ti chlapíci Vaculíci dávali chvilkami pěkně zabrat :o)
To komise vyhnala všechny lodě zaráz (takže nás na tom krátkém startu bylo najednou místo 5 skoro 40) až na konec druhého jezera. Tady právě přišla příležitost se velice podrobně seznámit se spojovacím kanálem a jeho břehy. V kanále širokém něco kolem 20 metrů a dlouhém necelých 100 m totiž, světe div se, vůbec nefoukalo. Jediný způsob, jak ho překonat, bylo to pořádně rozhoupat. A protože k jeho ústí přijely skoro všechny lodě současně, byl to taky pěkný masakr. Děvčata z komise (ve složení Hana Kýrová a Dana Kubíková), si určitě musely pořádně zacpat uši, aby neslyšely to práskání plachet, narážení lodí, praskání větví a nadávky závodníků. Ale nakonec všichni zdárně projeli, obkroužili bójku na druhém konci nového jezera a po dalším dobrodružném průjezdu kanálem se hnali bort po bortu do cíle. Někteří nejmenovaní Evropáři z Jedovnic se hnali dokonce tak usilovně, až jim v půlce kanálu došly síly a museli si na chvíli zdřímnout :o)
V pozdním odpoledni návrat z vody, koupačka v krásně čisté a docela i teplé vodě a další porce večírku, o kterém však referovat nemohu, páč následkem toho předešlého jsem tentokrát usnula téměř po večerníčku. Ale prý byl zase dobrý, říkali ti, co tam byli a na vlastní oči to viděli a na vlastní kůži to zažili.
V neděli se celý jachťák probudil ráno do velice pošmourného počasí, kdy střídavě pršelo trochu a hodně, což vydrželo skoro do poledne. Poslední start byl vyhlášen na 13tou hodinu, tak to chvíli už vypadalo, že dnes se na vodu nepůjde. Po poledni však těžké mraky z hladiny zmizely a vysvitlo opět sluníčko a zavál opět větřík, takže se na vodu přece jen šlo. Vorcky tak odkroužily v sílícím větru svoji poslední rozjížďku a hurá na břeh balit, platit a jiné nemilé povinnosti.
Konečné pořadí:
1. Tomáš Karas (YC Brno), Lenka Prokopová (TJ ČKD Blansko)
2. Karel a Honza Vaculovi (YC Znojmo)
3. Luboš Svozil s vnukem Jirkou (TJ Sokol Tovačov)
Putovní knižní pohár „O největšího draka“ z loňského ročníku obhájil Martin Lipenský (holt Kubo, Ráďo, kde jsou ty časy aneb mládí má zelenou).