O víkendu 15.-16. srpna se na plumlovské přehradě konal 53. ročník tradičního letního závodu Modrá stuha. Účastníků se sjelo požehnaně, jako ostatně každým rokem. Vždyť druhé hlavní motto této vydařené jachtařské taškařice zní: „Kdo nebyl na Modré, jako by nebyl!“ Celý víkend se pak nesl v duchu prvního hlavního motta Modré stuhy: „Hlavní jídlo na Modré je pivo!“ Beček padlo opravdu hodně.
Kdo přežil páteční „welcome party“ a v sobotu včas podal přihlášku, obdržel k ní tradiční tričko a poukázku na večerní makrelu na rožni. Posléze se zjistilo, že k tričku je nutné podávat ještě i žehličku – bohužel se, k opravdu velké nevoli pana hlavního organizátora Marry – opakoval problém z loňska – kdo tričko napřed nepřežehlil a rovnou namočil, tomu se rozpil obrázek. Po loňských hořlavých zkušenostech se všichni spolehli na přistavenou žehličku a nikdo už se nepokoušel zapékat tričko v mikrovlnce.
K přihlašovacímu stolku se dostavilo celkem 10 posádek Vau. Kromě nich závodily též Evropky ve svých záhadných skupinách, jedno- i dvouposádkoví Laseři a malí Optimisti.
Sobotní start byl vypsán na poledne a tak se krátce po obědě vyrazilo na vodu. Vítr místy byl a místy nebyl. Vorcky odšouraly dvě rozjížďky a pro nedostatek větru, trpělivosti a tekutin se všichni odebrali na břeh. Po páté hodině se vítr místy trochu zvedl, tak se – za všeobecného pochybování o tom, zda to má vůbec cenu – šlo zhruba v šest znovu na vodu učinit druhý pokus. Začátek první rozjížďky byl takový pozvolnější, ale pak trochu přifouklo a odjely se další dvě (teda konec té druhé lodě v zadní části pole spíš odstály).
Na břehu mezitím šéfkuchař Citrón už roztápěl gril a marinoval makrely. Kdo nespěchal a z grilu ji neuzmul polosyrovou, ten si na výtečně naložené rybce skutečně pochutnal.
V neděli to ráno vypadalo s větrem všelijak. Loděnicí však kolovaly zaručené zvěsti, že podle Windgurua má kolem jedenácté začít foukat 3m/s. Windguru tentokrát moc nekecal, takže se v 11 opravdu vyjelo na pátou a poslední hrdinnou rozjížďku celého závodu. Obzvláště pro jednu vauriení posádku to byla „velmi hrdinná“ rozjížďka – to když se Karáčo s Lenkou před startem kochali okolím a nedávali s pravobokem pozor na okolní lodě a Honza Makovský s levobokem si zase myslel, že tam má dost místa. Neměl! Zato jeho loď měla ostrou špičku. Viz. následující rozhovor:
Karáčo: Asi máme v lodi díru.
Lenka: Asi jo. Půjdu se podívat. — Jo. Máme.
K: Jak je velká?
L: Hodně.
K: Nedala by se zalepit stříbrnkou?
L: Nedala.
K: Fakt ne?
L: Fakt, ne. — Podívej se sám. Ale běž po levoboku, ať nenaberem.
K: A ku..a!
Po tomto rozhovoru následoval pro ostatní lodě start a pro našeho těžce pochroumaného Leoše opatrný návrat na břeh. Černající se díra v jeho bílém boku přilákala pozornost řady zvědavců – neřekli byste, kolika různými způsoby se dá položit otázka: „Co jste to sakra dělali?“
Naštěstí jsme měli ze soboty položený docela slušný základ ve výsledcích, takže tato „drobná“ nepříjemnost o rozměrech zhruba 50 x 30 cm neovlivnila naše konečné skóre. Leoš se tak stal pravděpodobně první lodí v historii Modré stuhy, která vyhrála závod i s dírou v boku. (Bohužel.)
Celkové pořadí:
1. Karas Tomáš (TJ Jachtklub Brno) – Prokopová Lenka (JO ČKD Blansko)
2. Havrda Luboš – Hadrová Adélka (TJ Delfín, Jablonec nad Nisou)
3. Mlčoch Bronislav – Mlčoch Matěj (TJ Sokol Tovačov)