Letošní Modrá pro mě začala tím, že jsem logisticky nezvládl závěr týdne v práci a nabral jsem hodinové zpoždění při nakládání Fredyho, lodí a posléze i Marcely. Dlužno přiznat, že to byla poslední nepříjemnost závodního víkendu a všechno ostatní už bylo jen lepší. Po příjezdu nás přivítal příjemně zásobený bar a spousta známých tváří, takže se není moc co divit, že se večer trochu protáhl.
Jako každý rok na nás čekalo příjemné prostředí, dobrá „večerááá“, jachtařsky sympatická voda, jen to počasí letos pořadatelé špatně objednali. Před odjezdem jsem doufala více než kdy jindy, že se Windguru plete. Marně 🙁
Bezdrev (L47-2, Pir-2, Vau-2, Evr-1, Q-1). Po několikaté odmlce jsem vyrazila s vaurienisty ze Znojma do jižních Čech omrknout bezdrevské kapry 🙂 V pátek dostali příkrm a z kaprů nakonec nebylo nic. To, proč jsme na Bezdrev jeli, byl především jachting, a ten se vydařil.
Shanim provozuschopnou dřevěnou loď, kovové kulatiny, spinakrový peň, plachty včetně spinakeru. Výhodou je manipulacni vozik a přívěs na auto.
Kontakt:
Honza Makovsky
tel.: 602 487 356
e-mail: adrema@volny.cz
Letos se Přebor Jihomoravského kraje přesunul na Vranov. Přebor se původně měl jet v Brně, ale díky inciativě Vaurienistů došlo ke změně lokality v duchu rčení o hoře a mohamedovi. Na Vranovské přehradě jsme očekávali vyšší účast, což se také potvrdilo. Závodilo deset Vaurienů včetně jedné zahraniční (rakouské) posádky. Hlavnim rozhodčím byl náš bývalý prezident Vaurienů, pan Roman Bradáč. Spolu s deseti Vaurieny startovaly čtyři Stary a tři kajutovky.
Matej Brestovsky prodava trup Vauriena. Dalsi informace e-mailem (Matej.Brestovsky@mondibp.com).
Ve dnech 26. ? 27. 5. 2007 se na hladině Brněnské přehrady konalo Mistrovství České republiky v závodě družtev, pořádajícím oddílem byly Lodní sporty Brno. Závodu se zúčastnilo 6 týmů a jelo se na lodích třídy „420“.
Měla jsem naplánovaný volný víkend bez jachtingu, nakonec jsem se rozhodla odjet mimo Brno a doplnila posádku na menších závodech na Vranovské přehradě. Letos tam má LT Vaurien na konci prázdnin vypsaný pohár, jela jsem tedy získávat zkušenosti z této vody, neboť jsem tu nikdy nezávodila. Některé zkušenosti z tohoto víkendu jsou opravdu k nezaplacení 😉
Víkend 2. a 3. června se udál ve znamení závodů na Tovačově. Jela se Jarní sokolská regata. Kromě nás Nosorohů byl závod vypsán ještě pro Optimisty a Lasery 4.7. Účast hojná : 14 Optimistů, 3 Lasery a 12 Vorcků, což je pro tuto sezónu zatím rekord. Doufejme, že až se ze zimního spánku probudí i Znojemáci a vyženou z lodí pavouky, bude nás ještě víc. Mladým Znojemákům tímto udělujeme důtku, protože ač mají aspoň tři další provozuschopné posádky, do Tovačova poslali reprezentovat pouze pana Bradáče s vnučkou.
Závod začal v sobotu pro mimotovačovské malým překvapením, protože tradiční cesta do areálu klubu skrze místní štěrkovnu v půli skončila v rozježděném poli, pro auto s lodí na vleku neprůjezdném. Někteří podlehli panice a vrátili se do Tovačova hledat jinou cestu, jiní se rozhodli vyzkoušet pofidérní štěrkovou, která nakonec vedla kýženým směrem (i když to tak ze začátku vůbec nevypadalo).
Dopolední nástup a strojení lodí probíhalo téměř za bezvětří. K poledni se něco málo rozfoukalo, tak rozhodčí rozhodli: Jde se na vodu. V necelé polovině prvního kola, za všeobecného potlesku, rozjížďku zase zrušili, protože vítr usnul a nedokázaly ho probudit ani vrtulníky z nedaleké základny, které nám kroužily nad hlavou. Měli jsme na závodech lepší ochranku než Bush. Tak místo závodu v plachtění jsme si dali všichni závod v pádlování čímkoli, abychom už byli na břehu, děti u oběda a velcí u pivka.
Později odpoledne se přece jen trochu rozfoukalo a stihli jsme odjet tři plnohodnotné rozjížďky. Konkrétně naše posádka teda stihla jenom dvě, protože start té první jsme nějak pros…pali, tak jsme se jeli aspoň do zátoky podívat na plovoucí bagr.
Po návratu na břeh už všechny závodníky čekal tradiční a moc dobrý guláš místní paní hospodářky. K večeru se areálem rozvonělo maso a jiné pochutiny připravované na grilech a jiných opíkacích zařízeních. Brněnská (a z přilehlých vesnic) skvadra vorckařů se poté usídlila u místního kiosku, kterýžto opouštěla více či méně slavně v pozdních nočních či brzkých ranních (kdo ví?) hodinách.
V neděli ráno některé probudila slušná kocovina a všechny déšť. Ten nastěstí brzo ustal (na rozdíl od kocoviny), dokonce i vítr se přišel ještě jednou předvést, tak se odjely další dvě rozjížďky. Start té první opět jedna posádka prospala, naštěstí už ne my. Několik posádek si na nedělní dopoledne k nezbytné výstroji a výzbroji nalodilo s sebou také opičky. Naštěstí nedošlo k žádné havárii a ryby zůstaly hladem.
Po návratu na břeh jsme dostali opět oběd, tentokrát gulášovo-bramborovou polévku. Pak následovalo už jen balení lodí, vyhlášení vítězů na nástupu a vyhlášení poražených u baru (rozuměj placení útraty). Z Nosorohů zvítězila osvědčená posádka Marcela s Fredym, ačkoli kluci Navrátilovi jim místy pěkně dýchali na záda. A to je konec zvonec.
Před závody jsem byl s Jáchymem dvakrát na vodě, cvičili jsme vytahování spinakru. Moc nám to nešlo, ale lepší než se to učit až v závodě. I když to máme na Bezdrev jen hodinku jízdy, přijeli až pozdě večer, zdržela mě práce a pak nakládání toho cirkusu. V sobotu ráno zamračeno, sem tam déšť a bez větru.