Autor: Michal Kubík
Ve dnech 16. a 17.6. jsme se sešli na Vranclu ve složení Karel V. s Míšou, Freďáci, kluci Vaculovy a já jsem jel s malým Martinem, že si to zkusí. Hned při příjezdu Kačenka prohlásila na mou adresu, že už nevím, jak bych zrychlil. Ani jsem v té chvíli netušil, jakou měla pravdu. Hned v první rozjazdě jsme s Martinem vystřelili jak blbí. I po špatném kurzu jsme rychlostí okamžitě ztrátu dojeli a s klukama jsme bojovali celý zaďák, ačkoli kluci jeli v plné palbě s balonem a my jen na plachty. Po otočení na stoupačku jsme pomyslně klukům zamávali a odfrčeli do dálky. Na jedničce jsme měli už takový náskok, že jsme si to jen užívali a závodili jsme s kajutovými, které startovali 5 min. před námi.
Po cíli na nás čekala Danča na mole s občerstvením, pro Kubíčka pivečko a pro Marťáska limču. Než dojeli ostatní, v klidu jsme se napili a mohli jsme startovat další rozjazdu. Jako přes kopírák. Dokonce jsem si dovolil vytáhnout balon, teda malej balonek. Ale jen na chvilku, jelikož já to neumím a navíc jsme kličkovali jako zajíci po půlce přehrady, protože kormidlo nejdřív držel Martin, pak jsem si to vzal všechno dohromady a moc to nešlo.
V podstatě v obou rozjížďkách to měli na druhé místo dobře nakopnutý kluci Vaculovi, ale Fredy si je vždy ve finále nějakou haluzí, kterou samozřejmě viděl, vychutnal.
Po obědové přestávce vítr lehce zesílil, z čehož jsem měl obavy, jak to s Martinem zvládneme. V podstatě při trochu větším vyvažování s tím nebyl problém a loď byla neskutečně rychlá. Ve čtvrté rozjížďce přifouklo ještě víc, typl bych nárazy kolem 8m/s, rozhodčí uváděli 10 m/s. Tak to jsme už měli menší problém, nicméně jsme si tu jedničku ještě relativně pohodlně udrželi. V neděli pouze jedna rozjížďka, kdy nás kluci s Fredym na první zaďák dojeli, ale po stoupačce jsme byli opět pohodlně první až do cíle.
Takže můj poznatek. Závodit s kosatníkem malé váhy je do 8 m/s nesmírně výhodné, loď je v té chvíli velice rychlá i na zaďák a pokud se jede na motýla, je stejně rychlá jako lodě se spinakrem. Proto se nedivím, že jsem se minulé roky vždycky točil, jak to Konopíkům frčí, jak to, že je Hanka nechytatelná atd. Tak teď už to vím.
A s Marťáskem to fakt frčelo.